Zavřít

Distress Over Parliament

akce

distress over parliament* proběhne při příležitosti kdy si odsouhlasili, pod záštitou Královské listiny, že oni jsou oficiálním cenzorem, měnícím a opovrhujícím pravdou, omilostňujícím křivé svědectví a schvalujícím popravu…

proběhne v neděli 1. máje 1983

Výstava Distress Over Parliament britského kurátora a ředitele galerie Flat Time House, Garetha Bell-Jonese si vypůjčuje svůj název z málo známého happeningu britského umělce Johna Lathama (1921-2006), který se uskutečnil v roce 1983 a jehož fotografická dokumentace tvoří hlavní exponát, s nímž představená díla čtyř současných umělců Athanasios Argianase, John Baldessariho, Rachel Reupke a Juliuse Heinemanna rezonují a existují v intuitivním dialogu.

John Latham (1921-2006) by jedním z mála skutečných radikálních umělců, kteří se vyskytovali na poválečné britské umělecké scéně. Jeho tvorba se nedá zařadit do žádného směru, jež vznikl během jeho života. Vystavené dílo je pro Lathama charakteristické. I když se od šedesátých let minulého století začal zaměřovat na teoretické otázky, tak ale zároveň celou dobu ve své umělecké praxi posunoval hranice soudobé tvorby. Věřil, že non-lingvistická forma umění je klíčem k rozuzlení našeho problematického vztahu s objekty, penězi a majetky a navrhoval abychom místo smyslově-prostorové vnímání světa přešli na kosmologii časovou. Nadšeně si od toho sliboval, že by nám změna umožnila osvobodit naši mysl, jazyk a pedagogiku od přehnané specializace, která vede k nevyhnutelnému rozdělení společnosti. Za tímto účelem vyvinul času teorii, kterou pojmenoval Flat Time, a jejíž základem bylo propojení mezi časovostí, plynulostí a nadčasovostí.

Tím, že se nedá zařadit do žádné škatulky je distress over parliament charakteristicým dílem Johna Lathama. Během ohlášené performance, která se uskutečnila 1. května 1983, Latham vystřelil dvě námořní světlice nad střechu Westminsterského paláce, jež je sídlem Parlamentu Spojeného království.**  Učinil tak naprotest proti rozhodnutí Arts Council of Great Britain***, jež nepřijal jeho teoretické návrhy o časovosti seriózně. Zároveň se jeho akce odehrála v návaznosti na zapojení Spojeného království do války s Argentinou, s níž bojovali o Falklandy/Malvíny a zejména v reakci na obhajobu kontroverzního potopení argentinské námořní lodi Belgrano, při níž zemřelo 323 lidí, kterou používala premiérka Margaret Thatcher. Latham měl za cíl vytvořit kontroverzní akci, výsledkem ale bylo to, že si toho skoro nikdo nevšiml. Jak jednou, Lathamova bývalá partnerka, umělkyně Barbara Steveni prohlásila: „Většinou kdy se John snažil být kontroverzní, tak si toho nikdo nevšiml, naopak když ale tvořil něco, o čem byl přesvědčen, že je neškodné, tak to způsobilo mezi lidmi opovržení a skandál.“ A je to právě dokumentace této akce, zachycená na malých nikdy předtím nevystavených barevných fotografiích na jejichž pozadí se odehrává tato výstava.

Přechodné události vyfocené proti obloze, zachycené na fotografickém pásku, jak Baldessariho červené míčky, tak i Lathamovy světlice jsou ve své podstatě výsledky experimentálního poetického zamyšlení. Dvanácti dílné fotografické dílo amerického umělce Johna Baldessariho nazvané Throwing Three Balls in the Air (Best of 36 Attempts)**** nabízí nečekaný prostor pro estetické porovnání výsledků obou děl. Je tomu tak navzdory tomu, že se nikdy nezabývali stejnými trajektoriemi konceptuálního umění, naopak tvořili podle diametrálně odlišné metodiky.

Ač Latham pracoval s různými médii, tak je hlavně znám díky svým dílům vytvořenými barvy ve spreji. Celo-galerijní nástěnná malba německého umělce Juliuse Heinemanna navazuje na tento aspekt a zároveň usnadňuje pohled na Lathamovo vystavené dílo, jakožto na akční malbu vytvořenou ve čtyřech dimenzích. Dalším aspektem výstavy je časovost zhmotněná v novém zvukovém díle řeckého interdisciplinárního umělce Athanasiose Argianase, který se ve své tvorbě zabývá produkcí dojmů a hybridit a překládáním jazyka projevu dosaženého prací mezi různými médii. V neposlední řadě je nutné zmínit dílo britské umělkyně Rachel Reuke nazvané Infrastructure*****, která se ve svém praxi opětovaně vrací k práci, jak se statickými, tak s pohyblivými obrazy. Nejinak je tomu zde, kde letmé dramatické momenty lidských osudů přerušují statické záběry významných dopravních uzlů. Jsou tím zasazeny a situovány do lhostejného a lhostejného kontextu, který díky své velikosti umožňuje sledování těchto jinak nepostřehnutelných gest a událostí.

V roce 1983 se z Lathamovy akce distress over parliament stalo marné gesto aktivisty, jejíž porozumění bylo silně závislé na důvěrné a konceptuální znalosti politické situace té doby. Takto radikální čin protestního postoje proti vládě Spojeného Království by se dnes dal jen stěží zopakovat, čímž jediné, co po něm zbylo je pozvánka a několik malo-formátových snímků, které vznikly v průběhu tohoto happeningu. Zmatek v Parlamentu Spojeného Království přetrvává a stejně jako neznalost a ignorance vůči této Lathamově akci rezonuje dodnes.

Tato výstava vznikla ve spolupráci s londýnskou galerií Flat Time House, s laskavou podporou Magistrátu Hlavního Města Prahy a agentury Key promotion a její první víkend je součástí galerijní přehlídky současného umění Friend of a Friend Prague 2019.


POZNÁMKY 

* - V překladu "úzkost nad parlamentem".

** - V angličtině se 1. květen nazývá May Day, zároveň, ale při vyslovení může lehce dojít k záměně se slovem Mayday, jež se používá jako nouzový signál v hlasové komunikaci, například v námořní dopravě.

*** - V překladu "Britského Státního Fondu Kultury", jež v Británii zastřešoval grantovou politiku Velké Británie. V roce 1992, byl ACB rozdělen na čtyři samostatmé, regionální instituce.

**** - V překladu „Házení Třech Míčků do Vzduchu (Výběr z 36 pokusů)“  

Data

  • 31. srpna - 13. října 2019