Zavřít

Mimo Planetární Závazek

Brzdí nás gravitace, neschopnost rychlé invence, lepkavost mokrého betonu. Zatímco malý organický klíček uhyne pokaždé, když je vystaven atmosféře Měsíce, zasypáváme si vlastní Zemi odpadními jedy. Vytváříme si zde toxický vzduch, ...zemi, ...vodu. Představte si, jaké ochranné oblečení budeme potřebovat k tomu, abychom se mohli bránit před přírodou, až na Zemi nastanou stejně špatné podmínky k životu jako jsou na jiných planetách. Výstava Mimo Planetární Závazek katalánské kurátorky Àngels Miralda kriticky nahlíží na toto téma a nabízí řešení, jež vychází z četby vědecko-fantastických příběhů. Skrz vystavená umělecká díla, pracujícími se stavem životního prostředím v budoucnosti, analyzuje naše současné pozemské problémy. Výstava není až tak o letech do vesmíru, ale spíše o svobodě představivosti, jež vede ke kritickému pohledu na stávající společnost, izochronní politické praktiky a na náš soudobý způsob života.

Technologie již nyní redefinovalo lidské tělo a náš vztah k přírodě. Umělecká díla porovnávají imaginární obrazový prostor se sochařskými podmínkami hmotné reality. Zatímco imaginace může rozšířit svět bez gravitace a času, sochařská materiálnost dává přednost nehumánnímu dopadu. Odstraňování humanoidních tvarů tvořených z PVC materiálů a nedostatek dýchacích forem, jež na diváka vyzařují skrz betonové formy Evity Vasiljevy, abstraktní objeky Ad Minoliti, opakující modernismus ve věku tělesné redefinice, v níž pohlaví mizí a je nahrazeno kyborgovou geometrickou smyslností, roboticko-lidští mutanti, kteří se objevují ve filmu Mehr Fantasie španělské umělkyně Julie Varela, v němž se práškový plazmový filtr používá jako zlověstná maska ​​pro kosmetická ošetření a mystické elementy koláží Botonda Keresteztesiho, v nichž se svět insektů střetává s naší vlastní realitou jsou dokladem a manifestací této transformace.

Modernismus samotný je manifestován v kompozičních gestech Minoliti a Keresztesi. Je to dědictví suprematismu a geometrické abstrakce, které jsou vyobrazeny v jejich karikaturách podoby vesmíru. Digitální zobrazovací softwarové programy učinily tento prostor realitou – prázdné plátno tak naplňuje naše sny. Oba umělci remixují ustavené umělecké historické vyprávění do nových formací a kódů. Konkrétní konstrukce, jež tvoří Vasiljeva odrážejí ztracené sny o architektuře školy Bauhaus. Jsou to ruiny utopie, té která se nikdy nestala. Do toho „mrtvola“ práškové formy plazmové obrazovky od Varely jen tak leží na zemi jako by nic. Sto od realizace ideálů Malevichových a Corbisierových stále musíme překonávat materiální podmínky.

Nedovolte, aby zemřel náš sen – toto, je snaha pokračovat ve zkoumání jiných světů​.

Tato výstava vznikla s laskavou podporou Magistrátu Hlavního Města Prahy, Úřadu Mětské Části Praha 7 a Key promotion.

Data

  • 16. března - 28. dubna 2019